Každý člověk může mít někdy smůlu. A když říkám každý člověk, myslím tím pochopitelně i soukromé podnikatele. Ti sice mají ve srovnání s pouhými zaměstnanci celou řadu výhod, ale ani to jim nezaručuje to, co by si tito přáli, třeba dostatečně solidní životní úroveň. I když si podnikatelé rozhodují o svých finančních záležitostech sami, a nikdo kromě masochistů si sám dobrovolně neškodí, nemají nikdy stoprocentně své jisté. A to proto, že je tu celá řada záležitostí, jež se mohou zkomplikovat a pokazit.
Soukromníci tedy mohou skutečně mít své vytoužené velké příjmy, ale ty jim nikdo negarantuje. A když se něco nepovede, doplácejí na to takoví soukromníci třeba finanční tísní, ne-li přímo nouzí. A protože se něco takového nedá snášet věčně, hledají i tito lidé někoho, kdo by jim pomohl. Říká se přece, že v nouzi poznáš přítele, a tak i tito doufají, že se objeví někdo, kdo jim pomůže. A byť to není přítel v klasickém smyslu slova, půjčí jim aspoň nějaké peníze na překlenutí těžkostí.
Ale dočkají se podnikatelé takové pomoci v ekonomické tísni? Jak kdy. Dokud jsou bonitní, najde se docela dost těch, kdo jim v otázce půjčky vyhoví, ale jakmile jsou tito v těžko zvladatelné nebo dokonce nezvladatelné situaci, už je všechno jinak. Nedůvěru vzbuzujícím podnikatelům se nikdo moc pomáhat nesnaží. A často jsou soukromníci, kteří mají jenom skoupé příjmy a k nim nepříjemné záznamy v registrech dlužníků, dokonce opomíjeni těmi, kteří by jim pomoci sice mohli, ale raději už preventivně nechtějí, protože je jim bližší košile než kabát, jak se praví v lidové moudrosti.
Ale přesto se nakonec nějaký ten podporovatel najít dá. A to v nebankovním sektoru. Když někoho z nepříliš úspěšných podnikatelů zaujme hypotéka bez příjmu, může ji tento bez problémů získat. Stačí mít jen nemovitost vhodnou k zástavě a schopnost splácet, a pak už tu dostane peníze k dispozici leckdo.
